Přeskočit na obsah

Genocida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oběti genocidy ve Rwandě

Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské, nebo národnostní skupiny“,[1] ačkoliv co znamená „část“ je předmětem debaty právníků.[2] Příčinami mohou být např. náboženská zatvrzelost, primitivní ideologie, ignorace vědeckých argumentů nebo jejich zkreslování, ale také touha po moci. Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Pojem „genocida“ vymyslel Raphael Lemkin, právník polsko-židovského původu v roce 1944, z řeckého kořenu slova génos (γένος) (narození, rasa, rod); a latinské přípony -cidium (zabít) skrze francouzské -cide.[3][4]

V roce 1933 Lemkin navrhl „zločin barbarství“ právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války[5][6] a anti-asyrské perzekuci v Iráku.[7] Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem.

V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy („zničení národa nebo etnické skupiny“).[8]

Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění „spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin“).[9] Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení.

V roce 1943 Lemkin napsal:

Obecně řečeno, genocida neznamená nezbytně okamžité zničení národa, s výjimkou masového vraždění všech členů národa. Úmyslem je spíše projev koordinovaného plánu různých akcí cílených ke zničení esenciálních základů života národnostních skupin, s cílem zcela zničit skupiny samotné. Úmyslem takového plánu je desintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství a dokonce individuálních životů osob patřících k takové skupině.[4]

Genocida jako zločin

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní právo

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia.

Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy.[10]

Tato úmluva definuje genocidu jako jakýkoli z pěti „činů, spáchaných s úmyslem zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou“.[11] Jedná se o usmrcení členů skupiny, jejich těžké ublížení na zdraví nebo duševní újmě, nastolení životních podmínek s cílem zničit tuto skupinu, zabránění porodům a násilnému přemístění dětí ze skupiny. Genocida je zločin speciálního úmyslu (dolus specialis); je prováděna záměrně, přičemž oběti jsou zaměřeny na základě skutečného nebo domnělého členství v chráněné skupině. Podle této právní definice z roku 1948 byly v historii uznány tři genocidy: kambodžská genocida, rwandská genocida a Srebrenický masakr.[12]

Původní definice genocidy Raphaela Lemkina byla širší než později přijatá Organizací spojených národů; za genocidu označil „zničení základních základů života národních skupin“, včetně činů, které vedou k „rozpadu politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství a ekonomické existence národních skupiny“.[13]

Dle Římského statutuMezinárodní trestní soudu jurisdikci nad zločinem genocidy, který byl proveden na území některého ze smluvních států nebo jeho občanem. Trestné je taktéž veřejné podněcování k páchání tohoto zločinu. Zločin genocidy je v tomto statutu definován stejně jako Úmluvě o genocidě.[14]

Zločin genocidy existuje i v mezinárodním zvykovém právu a proto je zakázán i pro nesignatáře úmluvy.

Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN

[editovat | editovat zdroj]

Čl. II.:
V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;
b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.[11]

Překážky právní odpovědnosti

[editovat | editovat zdroj]

Právníci a historici v minulosti kritizovali neschopnost mezinárodního společenství účinně zasahovat do probíhajících genocid. Od svého založení a ratifikace Úmluvy o genocidě Mezinárodní soudní dvůr nikdy neshledal stát odpovědný za genocidu.[15] Právní definice genocidy byla záměrně zúžena, aby se Spojenci za druhé světové války mohli vyhnout klasifikaci zvěrstev, která spáchali, jako genocidy.[16] Genocidní záměr byl identifikován jako zvláště vysoký standard, který musí státy splnit pro definici genocidy, a stal se překážkou odpovědnosti v případech genocid v Bosně, v Chorvatsku a Srbsku a v Dárfúru.[17]

České právo

[editovat | editovat zdroj]

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. zahrnuje trestný čin genocidia[18] a trestný čin popírání či schvalování genocidia.[19]

Podrobnější informace naleznete v článku Genocidy v dějinách.
Nacistický tábor Mauthausen, likvidace 3 milionů sovětských válečných zajatců v letech 1941–42 byla součástí cíleného zahubení části obyvatel SSSR a Polska tzv. Generalplan Ost.[20]

Masové zabíjení poražených nepřátel, vypalování a ničení celých měst ve spojení se zabíjením tamních obyvatel se datuje již do starověku. Asyřané prosluli ničením dobytých měst, jejichž obyvatelé bývali pro výstrahu umučeni nebo deportováni. Například král Sinacherib roku 689 př. n. l. takto naložil s Babylónem. Podobně krutý byl i král Aššurnasirpal II. nebo babylonský vládce Nabukadnesar II., strůjce babylonského zajetí Izraelitů. Podobná krutost nebyla v této době nijak výjimečná, podobně se chovali na dobytých územích i Chetité, Mittannci nebo Izraelité, jak o tom svědčí i Starý zákon. Kniha Jozue popisuje nelítostné vyvražďování dobytých měst nepřátelských kmenů. Později král Saul s požehnáním proroka Samuela vyhubil kmen loupeživých nájezdníků Amalekitů. Také Římané vyhlazovali nepřátelská města a někdy i celé kmeny. Příkladem mohou být zničení Kartága a Korintu, masakry keltských kmenů během Caesarova tažení do Galie nebo masové pronásledování Židů Římany po porážce bar Kochbova povstání roku 135.

Ve středověké Evropě měl charakter genocidy postup katolické církve proti albigenským v jižní Francii v letech 1209 až 1244, provázený nemilosrdnými masakry. Vojska mongolského dobyvatele Čingischána i jeho islamizovaného pokračovatele Tamerlána se dopustila mnoha genocidních masakrů. Tamerlán vyvraždil téměř všechny křesťany z Asyrské církve Východu a z velké části zlikvidoval starobylé křesťanské komunity v Mezopotámii, ale bez milosti zabíjel i všechny šíitské muslimy, židy a pohany.[21] V literatuře se v souvislosti s dobýváním Ameriky někdy hovoří o genocidě amerických indiánů, ve skutečnosti ale nelze říci, že by celé období kolonizace Ameriky měla charakter genocidy. Hlavní příčinou vysoké úmrtnosti indiánů byly nemoci jako neštovice, s nimiž si jejich imunitní systém neuměl poradit.[22] Během kolonizace ale docházelo k sérii dílčích genocidních aktů, jako bylo vyhubení Tainů a dalších původních obyvatel Karibské oblasti v letech 1462–1550, Cesta slz Čerokíjů z let 1838–39, Dlouhý pochod Navahů roku 1864, vybíjení Mapučů a Tehuelčéů Argentinci v letech 1870–1884, vyhubení kmene Selknam (Ona) z Ohňové země v letech 1890.1920, Aféra Putumayo z let 1892–1909 a další případy.

Z období raného novověku lze připomenout genocidu Džungarů Číňany z let 1755–1758. Brutální represe ze strany francouzských republikánů vůči katolicky smýšlejícímu venkovskému obyvatelstvu během povstání ve Vendée někteří historici považují za první genocidu moderních dějin.[23] Charakter genocidy měl i postup Britů proti původním obyvatelům Tasmánie v letech 1824–1838, barbarské metody belgické koloniální správy ve Svobodném státu Kongo v letech 1885–1904 a postup německých kolonizátorů proti kmenům Namaqua a Herero v dnešní Namibii v letech 1904–1907. Genocidního vraždění se nedopouštěli jen Evropané. Jedním z příkladů může být vyhubení původních obyvatel Chathamských ostrovů novozélandskými Maory na počátku 19. století.

Mezi případy genocidy moderní doby patří genocida Arménů Turky (19151917). Jakýmsi vzorem moderní genocidy se stal nacistický holokaust, tedy hromadné vyvražďování Židů, genocida Romů, vraždění sovětských válečných zajatců, vraždění Poláků a další masakry páchané nacistickým Německem během druhé světové války v okupovaných (zejména slovanských) zemích. Za genocidu je považováno vraždění Srbů v Nezávislém státě Chorvatsko.[24] Za genocidu mohou být považované i události v Sovětském svazu za dob vlády Stalina, včetně ukrajinského hladomoru, deportace Čečenců a Ingušů, Tatarů a pronásledování Kalmyků. Z nejmodernějších dějin jsou počtem obětí i brutalitou zvlášť neblaze proslulé kambodžská genocida za vlády Rudých Khmérů, rwandská genocida nebo „etnické čistky“ v bývalé Jugoslávii mezi Srby, Bosňáky a Chorvaty.

OSN vyhodnotila útoky Islámského státu v Iráku a Sýrii na náboženskou menšinu jezídů jako pokus o genocidu. V srpnu 2014 v severoiráckého Sindžáru zahynulo až 5000 jezídů a tisíce jezídských žen a dívek byly znásilněny a odvlečeny do otroctví.[25] Podle zprávy vyšetřovatele OSN z roku 2018 došlo v Myanmaru ke genocidě menšinových Rohingů.[26] V roce 2021 byla Čína obviněna z genocidy etnických Ujgurů v severozápadní provincii Sin-ťiang.[27]

Od konce roku 2023 je z provádění genocidy Palestinců v Pásmu Gazy viněn Izrael vládami některých států, agenturami OSN a nevládními organizacemi (včetně Amnesty International[28][29], Human Rights Watch[30] nebo Lékařů bez hranic[31]) během invaze a bombardování Pásma Gazy v souvislosti s válkou Izraele s Hamásem.[32][33][34] Izraelské útoky od 7. října 2023 do konce března 2025 zabily nejméně 50 tisíc Palestinců.[35]

V březnu 2025 zažaloval Súdán u Mezinárodního soudního dvora Spojené arabské emiráty ze spoluviny na genocidě Masalitů v Západním Dárfúru z důvodu vojenské, ekonomické a politické podpory Jednotek rychlé podpory.[36] Od roku 2023 bylo těmito jednotkami zabito nejméně 10-15 tisíc Masalitů.[37]

Přehled genocid

[editovat | editovat zdroj]
Název Období Místo Pachatel Oběť Počet obětí
Genocida v Namibii 1904–1908 Německá jihozápadní Afrika Německé císařství Hererové a Namaové &0000000000075000.00000075 000[38]
Asyrská genocida 1914–1920 Osmanská říše Turci Asyřané &0000000000275000.000000275 000[39]
Řecká genocida 1914–1922 Osmanská říše Turci Řekové &0000000000350000.000000350 000[40]
Arménská genocida 1915–1917 Osmanská říše Turci Arméni &0000000000600000.000000600 000[41]
Kazašský hladomor 1930–1933 Kazašská ASSR Sovětský svaz Kazaši &0000000001500000.0000001 500 000[42]
Hladomor na Ukrajině 1932–1933 Ukrajinská SSR Sovětský svaz Ukrajinci &0000000004000000.0000004 000 000[43]
Petrželový masakr 1937 Dominikánská republika Dominikánská republika Haiťané &0000000000014000.00000014 000[44]
Porajmos 1939–1945 Evropa Nacistické Německo Romové &0000000000250000.000000250 000[45]
Holocaust 1941–1945 Evropa Nacistické Německo Židé &0000000006000000.0000006 000 000[46]
Volyňský masakr 1943–1945 Polsko Ukrajinská povstalecká armáda Poláci &0000000000060000.00000060 000[47]
Guatemalská občanská válka 1960–1996 Guatemala Guatemala Mayové &0000000000200000.000000200 000[48]
Masakr Arabů 1964 Zanzibar Afričané Arabové &0000000000013000.00000013 000[49]
Kambodžská genocida 1975–1979 Demokratická Kampučia Rudí Khmerové Kambodžané &0000000001200000.0000001 200 000[50]
Genocida Srbů 1941–1945 Nezávislý stát Chorvatsko Nezávislý stát Chorvatsko Srbové &0000000000217000.000000217 000[51]
Masakr v Sabře a Šatíle 1982 Libanon Libanon, Izrael Palestinci &0000000000001300.0000001 300[52]
Operace al-Anfal 1988 Irák Irák Kurdové &0000000000050000.00000050 000[53]
Rwandská genocida 1994 Rwanda Hutuové Tutsiové &0000000000500000.000000500 000[54]
Srebrenický masakr 1995 Bosna a Hercegovina Vojska Republiky srbské Bosňáci &0000000000008373.0000008 373[55]
Konflikt v Dárfúru 2003–2020 Sudán Sudán Darfůřané &0000000000300000.000000300 000[56]
Genocida Jezídů 2014–2017 Sýrie Islámský stát Jezídové &0000000000005000.0000005 000[25]
Genocida iráckých Turkmenů 2014–2017 Irák Islámský stát Iráčtí Turkemni &0000000000003500.0000003 500[57]
Genocida Ujgurů 2014–dosud Čína Čína Ujgurové
Genocida Rohingů 2016–dosud Myanmar Myanmar Rohingové &0000000000025000.00000025 000[58]
Genocida v Pásmu Gazy 2023–dosud Palestina Izrael Palestinci &0000000000050000.00000050 000[35]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Genocide na anglické Wikipedii.

  1. Funk, T. Marcus. Victims' Rights and Advocacy at the International Criminal Court. Oxford, England: Oxford University Press, 2010. ISBN 0199737479. S. [1]. 
  2. What is Genocide? Archivováno 5. 5. 2007 na Wayback Machine. McGill Faculty of Law (McGill University)
  3. Oxford English Dictionary, second edition draft entry 2004. "genocide".
  4. a b Lemkin (1944), pages 79 – 95
  5. Massacres, Resistance, Protectors: Muslim-christian Relations in Eastern Anatolia During World War I By David Gaunt
  6. Schaller, Dominik J. and Zimmerer, Jürgen (2008) "Late Ottoman genocides: the dissolution of the Ottoman Empire and Young Turkish population and extermination policies – introduction." Journal of Genocide Research, 10(1): 7–14
  7. JONES, Adam. Genocide: A Comprehensive Introduction. [s.l.]: Taylor & Francis, 2010. Dostupné online. ISBN 9780415486187. S. 150. 
  8. Axis Rule in Occupied Europe, ix. 79. As quoted in the 3rd Oxford English Dictionary.
  9. Oxford English Dictionary "Genocide" citing Sunday Times 21 October 1945.
  10. RUBINSTEIN, W. D. Genocide: a history. [s.l.]: Pearson Education, 2004. Dostupné online. ISBN 0582506018. S. 308. 
  11. a b Vyhláška č. 32/1955 Sb., ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia. In: Sbírka zákonů. 1955. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  12. SAMUEL, Sigal. How to think through allegations of genocide in Gaza. Vox [online]. 2023-11-13 [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. SEMERDJIAN, Elyse. Gazafication and Genocide by Attrition in Artsakh/Nagorno Karabakh and the Occupied Palestinian Territories. Journal of Genocide Research. 2024-07-17, s. 1–22. Dostupné online [cit. 2024-08-19]. ISSN 1462-3528. doi:10.1080/14623528.2024.2377871. (anglicky) 
  14. Sdělení č. 84/2009 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  15. ICJs Specific Intent Standard for Genocide: An Obstacle to Accountability?. Fordham International Law Journal [online]. 2025-02-15 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. NAREA, Nicole. How to think through allegations of genocide in Gaza. Vox [online]. 2023-11-13 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. GEHANI, Brishna. Is the ICJ’s standard of proof for genocide unattainable? [online]. 2024-02-16 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zakoník. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. § 400. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  19. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zakoník. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. § 405. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  20. "Geografie krvavých zemí". Respekt. 24. listopadu, 2013
  21. William Rubinstein, Genocide: a history, s. 28
  22. "Válka světů a mikrobů. Aztékové, Cortés a evropské infekce". Vesmír 83, 554, 2004/10
  23. MCPHEE, Peter. Reynald Secher, A French Genocide: The Vendée.. H-France Review [online]. H-France, March 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  24. Dozorci soutěžili, kdo zabije víc vězňů. Vyhrál "král podřezávačů hrdel". Deník.cz [online]. 29. srpna 2020. Dostupné online. 
  25. a b SLEZÁKOVÁ, Magdalena. ‚Nejhorší byl křik žen.‘ Příběh rodiny, která přežila zajetí Islámského státu | Svět | Lidovky.cz. iDNES.cz [online]. 2015-04-14 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. 
  26. Barmská armáda spáchala genocidu. OSN vyzvala ke stíhání šesti generálů, ke zločinům podle vyšetřovatelů přispěla i vláda Su Ťij. Hospodářské noviny [online]. 2018-08-27. Dostupné online. 
  27. Čína chce zdecimovat Ujgury a páchá na nich genocidu, uvádí expertní komise. Česká televize [online]. 2021-12-09. Dostupné online. 
  28. Izrael se v Pásmu Gazy dopouští genocidy, uvedla Amnesty International. Seznam Zprávy [online]. 2024-12-05 [cit. 2024-12-28]. Dostupné online. 
  29. Genocida v Pásmu Gazy [online]. Amnesty International [cit. 2024-12-28]. Dostupné online. 
  30. Israel’s Crime of Extermination, Acts of Genocide in Gaza [online]. Human Rights Watch, 2024-12-19 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Izrael vede v Pásmu Gazy válku totální zkázy, říká nová zpráva Lékařů bez hranic. Lékaři bez hranic [online]. 2024-12-19 [cit. 2024-12-28]. Dostupné online. 
  32. Gaza: UN experts call on international community to prevent genocide against the Palestinian people [online]. Geneva: OHCHR, 2023-11-16 [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. 
  33. BURGA, Solcyré. Is What's Happening in Gaza a Genocide? Experts Weigh In. TIME [online]. 2023-11-13 [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. DC (ACW), Arab Center Washington. The Lancet and Genocide By “Slow Death” in Gaza. Arab Center Washington DC [online]. 2024-08-14 [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b At least 50,000 killed in Israel-Hamas war, Gaza authorities claim. euronews [online]. 2025-03-23 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Sudan files case against UAE for 'complicity in genocide'. BBC [online]. 2025-03-06 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Ethnic killings in one Sudan city left up to 15,000 dead, UN report says. Reuters [online]. 2024-01-20 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  38. V Namibii jsme se dopustili genocidy, uznali Němci. Za masakry slibují peníze. iDNES.cz [online]. 2021-05-28 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. 
  39. GAUNT, David. The Complexity of the Assyrian Genocide. Genocide Studies International. 2015-03, roč. 9, čís. 1, s. 83–103. Dostupné online [cit. 2025-04-06]. ISSN 2291-1847. doi:10.3138/gsi.9.1.05. 
  40. JONES, Adam. Genocide: a comprehensive introduction. 2nd ed. vyd. London: Routledge, 2006. 645 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-48618-7, ISBN 978-0-203-84696-4. 
  41. HOVANNISIAN, Richard G. Remembrance and denial: the case of the Armenian genocide. Detroit (Mich.): Wayne State university press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-8143-2777-7. S. 15. 
  42. The Kazakh Famine of 1930-33 and the Politics of History in the Post-Soviet Space | Wilson Center. www.wilsoncenter.org [online]. 2012-05-02 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. На могилах мертвих не сперечаються. Заява Асоціації дослідників голодоморів в Україні. www.umoloda.kiev.ua [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-10-13. (ukrajinsky) 
  44. FUMAGALLI, Maria Cristina. On the edge: writing the border between Haiti and the Dominican Republic. Liverpool: Liverpool University Press 1 s. (American tropics towards a literary geography). Dostupné online. ISBN 978-1-78138-757-3, ISBN 978-1-78138-234-9. 
  45. Genocide of European Roma (Gypsies), 1939–1945. encyclopedia.ushmm.org [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. How Many People did the Nazis Murder?. encyclopedia.ushmm.org [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. SIEMASZKO, Władysław; SIEMASZKO, Ewa. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia: 1939-1945. Warszawa: Wydawn. von Borowiecky ISBN 978-83-87689-34-6. 
  48. https://hrdag.org/wp-content/uploads/2013/01/CEHreport-english.pdf
  49. The 1964 Zanzibar Genocide: The Politics of Denial. ResearchGate [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-30. (anglicky) 
  50. HEUVELINE, Patrick. The boundaries of genocide: Quantifying the uncertainty of the death toll during the Pol Pot regime in Cambodia (1975–79). Population Studies. 2015-05-04, roč. 69, čís. 2, s. 201–218. PMID: 26218856. Dostupné online [cit. 2025-04-06]. ISSN 0032-4728. doi:10.1080/00324728.2015.1045546. PMID 26218856. 
  51. GOLDSTEIN, Ivo. Croatia: a history. 3. impr. vyd. London: Hurst, 1999. 281 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85065-525-1. 
  52. Sabra and Shatila: September 1982. Příprava vydání Bayān Nuwaihiḍ al- Ḥūt. London Ann Arbor, MI: Pluto Press 462 s. ISBN 978-0-7453-2303-9, ISBN 978-1-84964-259-0. 
  53. Genocide in Iraq: the Anfal campaign against the Kurds. Příprava vydání Human Rights Watch, Middle East Watch (Organization). New York: Human Rights Watch, 1993. 370 s. (A Middle East Watch report). Dostupné online. ISBN 978-1-56432-108-4. 
  54. MEIERHENRICH, Jens. How Many Victims Were There in the Rwandan Genocide? A Statistical Debate. Journal of Genocide Research. 2020-01-02, roč. 22, čís. 1, s. 72–82. Dostupné online [cit. 2025-04-06]. ISSN 1462-3528. doi:10.1080/14623528.2019.1709611. 
  55. Victims of the Srebrenica Massacre | the Polynational War Memorial. war-memorial.net [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. 
  56. Darfur. encyclopedia.ushmm.org [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. IŞİD’ın Irak’ta Türkmen Coğrafyasındaki Katliamları. 21. Yüzyıl Türkiye Enstitüsü [online]. 2017-07-11 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online. (turecky) 
  58. ELLIS-PETERSEN, Hannah. Myanmar's military accused of genocide in damning UN report. The Guardian. 2018-08-27. Dostupné online [cit. 2025-04-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LEMKIN, Raphael. Axis Rule in Occupied Europe: Laws of Occupation – Analysis of Government – Proposals for Redress. Washington, D.C: Carnegie Endowment for International Peace, 1944. 
  • ANDREOPOULOS, George J., ed. Genocide: Conceptual and Historical Dimensions. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 1994. ISBN 0812232496. 
  • CHALK, Frank, Kurt Jonassohn. The History and Sociology of Genocide: Analyses and Case Studies. [s.l.]: Yale University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 0300044461. 
  • KELLY, Michael J. Nowhere to Hide: Defeat of the Sovereign Immunity Defense for Crimes of Genocide & the Trials of Slobodan Milosevic and Saddam Hussein. [s.l.]: Peter Lang, 2005. ISBN 0820478350. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]