Lidská oběť



Lidská oběť je rituální obětování člověka bohu či bohům ukončením jeho života. Lidské oběti byly běžné v pravěkých a starověkých společnostech. V moderních civilizovaných společnostech se téměř nevyskytuje, zakazuje je většina náboženství i civilních zákonů, které je klasifikují jako vraždu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Lovci a sběrači byli rovnostářští a nebylo zde prakticky obětí. Ve společnostech více rovnostářských bylo lidských obětí méně než v těch s většími sociálními rozdíly.[1] Později se začíná objevovat hierarchie společnosti a tu pomáhá udržovat zastrašování pomocí lidských obětí.[2] Obětování lidí se začalo praktikovat již v pravěku během doby bronzové[3] a ve starověku.[4] Je známo například u Keltů, Slovanů, Germánů, v starověkém Řecku (z četných odrazů v umění nejznámější je oběť Ífigeneie), v starověkém Římě, u Féničanů, v Severní Americe (Mississippská kultura), v Mezoamerice (např. Aztékové, Mayové), v Andách, v Africe, v Indii, v Číně a v mnoha jiných kulturách (raný Egypt, Mezopotámie či Babylónie).
Starý zákon
[editovat | editovat zdroj]Lidské oběti sice znají určité vrstvy Starého zákona: Abrahám obětující svého syna Izáka, v tomto vyprávění ovšem nakonec k obětování nedošlo;[5] Jiftách a jeho dcera.[6] Obětování lidí Hospodinu resp. bohům, které uctívaly národy v sousedství Izraele, je však ve Starém zákoně přísně zakázáno.[7]
Nový zákon a legendy
[editovat | editovat zdroj]Ukřižování Ježíše Krista, jeho učedníků a vyznavačů, popsané v evangeliích, martyrologiích a legendách, reprezentuje velkou skupinu křesťanů, obětovaných pro víru.
Antisemitská legenda
[editovat | editovat zdroj]Ve středověké Evropě pod vlivem antisemitismu vznikla smyšlená pověst, že Židé provádějí rituální vraždy křesťanů, původně ukřižovaním dětí, že prý potřebují jejich krev, např. do macesů. Tato pověst pravděpodobně souvisí s vykrvováním zvířat při rituální židovské porážce zvířat. To se však provádí proto, protože konzumace krve je přísně zakázána a v judaismu se oběti (zvířecí) nepřinášejí od zániku jeruzalémského chrámu. Myšlenka konzumace lidské krve nebo její přidávání do svátečních nekvašených chlebů tedy naprosto odporuje židovské náboženské praxi.
Legendy o rituálních vraždách, spolu s legendami o otrávených studnách a zneuctění hostie, bývaly záminkou k pogromům, organizovaným až do 20. století. Nejstarší doložená legenda vznikla v Norwichi po nalezení dvanáctiletého chlapce zabitého nožem v roce 1144. Tomáš z Monmouthu o tom sepsal legendu o svatém Vilémovi z Norwiche a při pogromu roku 1190 byli téměř všichni tamní Židé zabiti. Podobný je případ malého svatého Huga z Lincolnu z roku 1155. Legenda se rozšířila i na kontinent, doložena např. 1171 v Blois a 1179 v Pontoise, 1235 ve Fuldě, 1270 ve Weissenburgu nebo v 1287 v Bacharachu případ šestnáctiletého „dobráka Wernera“. Legenda se znovu objevuje v průběhu doby až do dnešních dnů, v Čechách je to případ zavražděné Anežky Hrůzové roku 1899, které vedlo k aféře zvané hilsneriáda.
Novověk
[editovat | editovat zdroj]S rostoucí vyspělostí společnosti a životní úrovně jedinců během novověku lidských obětí ubývá. Opačnými příklady rasově motivovaných lidských obětí byla domnělá židovská rituální vražda křesťanských dětí (například Anderl von Rinn, Matějček z Kadaně), a na opačné straně holokaust, nacistický systém hromadného vyvražďování obyvatelstva z rasových důvodů v době druhé světové války. Je to dosud trvající genocida národnostních menšin v některých státech světa (například Kurdů).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ľudská obeť na slovenské Wikipedii. (zčásti)
- ↑ RADFORD, Tim. Study shows human sacrifice was less likely in more equal societies. The Guardian [online]. Monday 4 April 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. ISSN 0261-3077.
- ↑ http://www.osel.cz/8784-vyrostla-nase-civilizace-z-krve-lidskych-obeti.html - Vyrostla naše civilizace z krve lidských obětí?
- ↑ Milan Salaš, Lidské oběti na oltářích bohů doby bronzové v Cézavách u Blučiny, kat. výstavy, Moravské zemské muzeum v Brně, 2000]
- ↑ Anna Šenovská, Mumie z bažin na území Skandinávie - Bakalářská práce
- ↑ Gn 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Sd 11, 29–40 (Kral, ČEP)
- ↑ Lv 18, 21 (Kral, ČEP), Lv 20, 2–5 (Kral, ČEP), Jer 32, 35 (Kral, ČEP)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Artur FENKNER: Bozi krvaví: Stručný historický přehled náboženských obětí lidských od nejstarších dob až na naše časy. Vydal Jan Jelínek, Praha 1906
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu lidská oběť na Wikimedia Commons