Midibus

Midibus je neoficiální, avšak v Evropě často užívaný termín pro menší autobusy. Přesné vymezení tohoto termínu není oficiálně stanovené ani zcela ustálené, proto se v některých pojetích pojem midibus prolíná s pojmem minibus nebo do něj spadá, zatímco jindy jsou za minibusy považována jen vozidla menší než midibus. V USA jednotný název pro autobusy podobné kategorie neexistuje, někdy se v tomto významu používají například výrazy shuttle bus, baby coach, mid-sized coach atd. V němčině se výraz Midibus používá jen pro linkové provedení, zatímco pro zájezdové autobusy této velikosti se používá výraz Clubbus.[1]
Definice
[editovat | editovat zdroj]V Evropě bývají za midibusy obecně považovány autobusy délky přibližně 7 až 10 metrů. Někteří autoři považují za midibusy autobusy s délkou do 9 metrů.[2]
Autoři Kleprlík, Kyncl, Soušek midibusy definují jako automobily s ucelenou jednopodlažní karoserií, určené pro přepravu osob a jejich zavazadel, které mají 17 až 22 míst pro cestující.[3]
BUSportál.cz v listopadu 2009 napsal, že neví o žádné exaktní definici midibusu ani o hranicích mezi minibusem, midibusem a autobusem. BUSportál se pokusil dolní hranici pro zařazení mezi midibusy stanovit na obsaditelnost 22 osob (autobusy do této obsaditelnosti jsou podle směrnice 70/156 EHS řazeny do tříd A a B, autobusy nad tuto obsaditelnost do tříd I, II a III).[4] Mezi minibusy by BUSportál.cz řadil vozidla v kategorii M2 podle směrnice 70/156 EHS (tj. autobusy do hmotnosti 5000 kg), mezi midibusy vozidla v kategorii M3 kratší než 10 metrů.[5]
Použití a postavení na trhu
[editovat | editovat zdroj]

V linkové dopravě se používají na těch trasách, kde by standardní autobusy nebyly dostatečně obsazené a malé autobusy jsou tak z hlediska investičních a provozních nákladů a přepravní poptávky výhodnější, nebo na trasách se stísněnými prostory, kde by byl průjezd standardních autobusů složitý nebo přímo nemožný.
V České republice byl nástup midibusů opožděn tím, že v době socialismu byla v Československu výroba této kategorie zcela opomenuta.[2] Ojedinělá poptávka byla pokryta dovozem vozidel značek Ikarus a Čavdar na podvozcích nákladních automobilů Avia.[2] Výjimkou byl pouze midibus Karosa A 30, vyrobený v počtu 13 kusů mezi lety 1968 a 1972, z čehož 11 vozidel bylo v provedení rozhlasového přenosového vozu (tedy nikoliv pro běžnou osobní dopravu).[6] V roce 1993 byl dovážen slovinský midibus TAM (Tovarna avtomobilov Maribor), již s motorem umístěným vzadu.[2] První české typy midibusů, OASA 902 na podvozku VW LT a Zliner, nebyly příliš úspěšné a jejich výrobci nezaujali na trhu výraznější pozici.[2] Výrazněji se na trhu prosadila až firma SOR Libchavy, která nepokračovala ve využívání podvozků nákladních automobilů, ale začala v letech 1996–1997 vyrábět midibusy vlastní konstrukce: SOR B 7,5, SOR C 7,5 a SOR LC 7,5,[2] avšak kvůli malé poptávce i ona výrobu této kategorie autobusů brzy ukončila (B 7,5 v roce 1997, C 7,5 v roce 2001) a na trhu se pak více prosadily řady SOR 9,5 a SOR 10,5, řazené však již mezi standardní autobusy. Výrazněji se pak na českém trhu prosadily zejména minibusy Iveco Daily a minibusy Mercedes-Benz MB 814 Vario a MB 616 CDI Sprinter.[2]
Po pádu socialismu po nějakou dobu nebyly nové midibusy výrazně levnější než ojeté autobusy standardní velikosti, kterých byl na trhu dostatek, a proto byl jejich nástup velmi pozvolný a nepřinášel dopravcům a objednatelům výraznou finanční úsporu. V Praze byly první midibusy Ikarus E91 použity v trasách, kde provoz standardního autobusu byl znemožněn prostorovými podmínkami (úzké uličky, úzký a nízký podjezd atd.). tj. na lince 291 (dnes linka 148) v oblasti Karlova (Karlovo náměstí, I. P. Pavlova, Apolinářská) od 18. dubna 2003, na lince 128 na Žvahov od 1. září 2005 a na lince 236 do pobřežních osad Bohnic a Troji od 1. dubna 2009.[7] Minibusy používají v linkové dopravě mnozí čeští dopravci, například ČSAD Jablonec nad Nisou na některých linkách MHD do odlehlých částí, ČSAD POLKOST v okolí Kostelce nad Černými lesy, CEDAZ na lince k pražskému letišti, AUDIS BUS v kombinaci se službou radiobus na městských linkách v Rychnově nad Kněžnou a Týništi nad Orlicí, Quick Bus nasazuje minibusy na dálkovou linku Praha – Varnsdorf, Dopravní podnik města České Budějovice a.s. nasazuje elektromidibusy Škoda 29BB (Solaris Urbino 8,9 LE Electric) na linky 21, 22, 23 z důvodu toho, že do některých ulic se nevejdou standardní autobusy.
Seznam midibusů a minibusů
[editovat | editovat zdroj]Midibusy
[editovat | editovat zdroj]- Isuzu Turquoise
- Otokar
- Beulas Stela
- ALMA II
- Beulas Gianino
- Solaris Alpino
- Solaris Urbino 9
- SOR BN 8,5
- SOR BN 9,5
- SOR CN 8,5
- SOR CN 9,5
- SOR EBN 8
- SOR EBN 9,5
- SOR B 7,5
- SOR B 9,5
- SOR C 7,5
- SOR C 9,5
- SOR LC 7,5
- SOR LC 9,5
- SOR LH 9,5
- SOR ICN 9,5
- Isuzu NovoCiti
- BMC NeoCity
- Mercedes-Benz Cito (O520)
- Avia-TAZ Neretva
- Autosan H9
- Ikarus 553
- Ikarus 543
- Ikarus 30
- Ikarus 405
- Ikarus E91
- Ikarus 80e
- Iveco E-way 9,5M
- BYD 8,7m Midibus
Minibusy
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Wolfgang Huss, Wolf Schenk: Omnibus-Geschichte. Band 2 – Die Entwicklung ab 1924. HUSS-Verlag, München, 1986, ISBN 3-921455-32-4, str. 204 a násl., 278 a 329
- ↑ a b c d e f g Branko Remek: Českému trhu s autobusy s přehledem vévodí Karosa a SOR Libchavy, Dopravní noviny, 12/2004
- ↑ KLEPRLÍK, Jaroslav; KYNCL, Jan; SOUŠEK, Radovan. Technologie a řízení silniční dopravy. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. ISBN 80-7194-520-X.
- ↑ Co je to vlastně autobus?, BUSportál.cz, 17. 5. 2005
- ↑ Dagmar Braunová: Pokoušíme se definovat, co je to midibus, BUSportál.cz, 28. 11. 2009
- ↑ Dagmar Braunová (dabra). Z předávání rozhlasového přenosového vozu Karosa A-30-N ČSAD autobusy Plzeň. [online]. Busportal.cz, 2008-04-01 [cit. 2009-11-30]. Dostupné online.
- ↑ „Midibus v Troji a Podhoří“, Troja, č. 115 Archivováno 9. 5. 2009 na Wayback Machine., měsíčník městské části Praha-Troja, duben 2009, str. 1
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Linienbusse : fahrgastfreundlich, wirtschaftlich, schadstoffarm = Line service buses. Düsseldorf: Alba Fachverlag, 1999. 239 s. Dostupné online. ISBN 3-87094-641-5, ISBN 978-3-87094-641-8. OCLC 67872592
- MÜLLER-HELLMANN, BERNHARD E. NICKEL, Adolf; NICKEL, Bernhard E. Stadtbus - mobil sein in Klein- und Mittelstädten = Mobility in small and medium sized towns by urban bus. Düsseldorf: Alba Fachverlag, 2000. 329 s. Dostupné online. ISBN 3-87094-642-3, ISBN 978-3-87094-642-5. OCLC 49823507 S. 173–175, 272–275.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu midibus na Wikimedia Commons